Když se nad tím tak zamyslím, mě dělá šťastnou být mezi lidmi, kteří mě mají rádi a cítím se mezi nimi dobře. Když je prostě v té společnosti lidí, kde se nacházím, někdo, o kom vím, že mě nemá rád, jsem nervózní a zkrátka tam šťastná nejsem. A proto se snažím s každým vycházet dobře a vždycky se snažím být milá. Nemám potřebu vyvolávat konflikty a věřím, že na každém je něco, v čem si můžeme rozumět, že každý člověk mě může naučit něco nového. Opravdu se snažím lidi neodsuzovat na první pohled, a i když se najde někdo, kdo je mi nesympatický, zkrátka i tak se s ním snažím vyjít. Tahle věc má však jedno velké ale - občas se mi pak stává, že bývám označena za falešnou, že se přetvařuji a že nedokážu říct, co si o ostatních myslím. A tady vzniká takový začarovaný kruh. Já samozřejmě dokážu říct lidem do očí, co si o nich myslím, ale proč bych to dělala, když pak vím, že bychom se navzájem nemuseli a já bych je musela třeba každý den potkávat a necítila bych se dobře, čili bych nebyla šťastná. A neprosazují všichni snad motto "dělej to, co tě dělá šťastným"?
Samozřejmě znám i lidi, kteří jsou mi tak nesympatičtí, že se s nimi proste bavit nedokážu, ale i tak se nemusím hádat, nemusím druhého nějak urážet, prostě jeho společnost nevyhledávám. Nikdy jsem nepochopila, proč někdo uráží bezdůvodně druhé. Jako tím, že na jednu holku o přestávce zařvete "tlusťoško", se nic nezmění, neudělá vás to šťastnějšími. Někteří zkrátka nepochopili, že to, že štěstí vezmete někomu jinému, ještě neznamená, že se jeho štěstí automaticky přesune k vám. Takhle to zkrátka nefunguje. Asi budeme prostě muset počkat, až na to přijdou všichi.
A jako poslední bych řekla, že důležité je být šťastný z maličkostí. Nebudu tu říkat taková klišé, jakože by se každý den po probuzení mělo poděkovat za to, že dýchám. To je samozřejmě taky krásné, ale já spíš myslím takové ty maličkosti, jako když si třeba udělám kávu s úplně dokonalým poměrem kávy a mléka. Prostě tohle vždycky nastartuje můj den. Nebo když najdu v bundě nějaké peníze. Když zítra nepíšeme žádnou prověrku. Když mám čas dělat věci, co mě baví. Dneska mi udělalo radost, že jsem si koupila nové ponožky. Zkrátka na závěr bych chtěla říct, že ke štěstí někdy stačí málo a že by nikdo neměl ničit štěstí toho druhého. Nejsem vždycky pozitivní, ale tento rok jsem si řekla, že budu, tak se to snažím plnit. Není lehké vždycky hledět dopředu s těmi nejbarevnějšími vyhlídkami, i když tomu přítomnost třeba úplně tak nakloněná není. A právě pro takové případy mi dělá radost káva, dobrá kniha a jídlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat