The pretty lies, the ugly truth

Dneska jsem vedla zajímavý rozhovor se svým kamarádem. Říkáme si všechno? A pokud ano, děláme správně? Nemyslela jsem mezi sebou, myslela jsem mezilidské vztahy jako takové. Pokud si mezi kamarády/kamarádkami říkáme všechno, je to správně? Neudělali bychom lépe, kdybychom si některé věci nechali pro sebe? A neudělali bychom lépe, kdybychom někdy dokonce trochu zalhali?

Já si například myslím, že každý by měl mít nějaké svoje malé tajemství a naopak nevěřím, že kdokoliv je natolik upřímný, aby o sobě prozradil naprosto všechno, komukoliv. Vždycky bude alespoň jedna věc, kterou nikdy nikomu neřekneme. Nebo snad ne? Já to tedy tak mám. Mám kamarády, o kterých vím, že jim můžu důvěřovat, ale někdy se prostě nemám potřebu svěřovat a mám pocit, že některým myšlenkám bude nejlépe, když zůstanou jen v mé hlavě. A přitom to není lež. I když podle mě je každý z nás tak trochu lhář.

Zamyslete se nad tím. Každý z nás lže. Výzkumy dokazují, že průměrný muž lže čtyřikrát denně a průměrná žena dokonce dvanáctkrát! Nevím, zda jsem čerpala z důvěryhodného zdroje, ale čísla jsou to přinejmenším zajímavá. A já bych jim i věřila. Kdybych se měla zaměřit na sebe, nevím, jestli za den řeknu dvanáct lží. Přijde mi to poměrně hodně a to si o sobě myslím, že jsem celkem upřímná. Ale když se nad tím tak zamyslím, není tak těžké vyřknout dvanáct lží za den. Přijdu do školy a hned první hodinu si vzpomenu, že jsme měli odevzdat úkol, který nemám. Vymluvím se na to, že jsem ho zapomněla doma. První lež. Potkám na chodbě kamarádku a řeknu jí, že to nové tričko jí sluší. Druhá lež. V informatice poprosím spolužačku, jestli by mi neposlala úkol, že mu vůbec nerozumím. Třetí lež. Myslím, že ke dvanáctce není tak těžké se dostat. Takové ty malé lži si mnohdy ani neuvědomujeme. A říká je každý. Každý z nás je lhář.

A kdo si myslí, že lhář není, tak taky lže. I když se opravdu snažíte nelhat a mluvit vždycky upřímně, měli byste to srdce říct kamarádce, že se pouští do vztahu, který nemá žádnou šanci vyjít? Dokázali byste čerstvě ostříhané přítelkyni říct, co jí to ta kadeřnice sakra udělala s vlasy? Myslím si, že ne. Když už chceme být čestní a upřímní, stejně nakonec sklouzneme alespoň k milosrdným lžím.

Všichni lžeme. Ale to nedělá lži špatnými. Nesouhlasila jsem nikdy s výrokem "malé nebo velké - lži jsou lži". Ne, není lež jako lež. Některá vám může zlepšit den, některá zachránit před špatnou známkou, lži nám pomáhají. Problém je v tom, že lidé jimi plýtvají a využívají je v situacích, kdy jimi akorát ubližují všem ostatním. Pokud víte, že lží ublížíte, dělá to z vás lháře v tom nejnegativnějším slova smyslu. Ale pokud se mě mamka bude ptát, jestli je na ní vidět, že přibrala, neřeknu ano, i kdyby pravda byla sebevětší. A taková lež nikdy neublíží.